Další moje cesta tunelem, kde se hroutí časoprostor tentokrát do čínského předpeklí
Cítila jsem velkou úzkost....najednou jsem se probudila v tmavé místnosti, kde nebylo nic, pouze lehátko a nad ním nějaký přístroj. Já se krčila někde v rohu místnosti a bolelo mě celé tělo. Člověk by čekal, že bude místnost zamčená, že mě někdo chce věznit, ale dveře šly normálně otevřít a já se za chvíli už rozhlížela po chodbě a doufala, že mě nikdo nevidí. Pokračovala jsem dál a hledala únikovou cestu z tohohle podivného otroctví. Na sobě jsem měla pouze nějaký bílý hadr podobný nemocničnímu andělu. Byl docela dost ušpiněný stejně jako já a tušila jsem že to bude památka po mém zajetí nebo trápení mými vězniteli. Ta budova byla snad nekonečná, za každými dveřmi se objevily zase jiné a taky jsem si všímala různých přístrojů... Bylo to děsivé. Podařilo se mi proklouznout mezi několika lidmi. Byl tam zmatek, ostatní byli taky v bílém. Myslím, že se jednalo o nějaký poplach. Nepodařilo se mi utéct, zavřeli mě do cely a mně se podařilo zjistit nějaké informace. Ostat
